Povinná školní četba

Děj se odehrává krátce po 1. světové válce. Hlavní postavou je jedenáctiletá Věra Lukášová, které zemřeli oba rodiče. Věru vychovává babička. Věra pohlíží na společnost kriticky, má navenek drzé chování, ale citlivou duši. Svých problémů se chodí zbavovat na místo, kterému říká "oblast" - zde našla sešitové vydání příběhu o španělských šlechticích, ale protože výtisk je neúplný, domýšlí si děj sama. Její míček don Pablo je hodný a don Pedro zlý. Věra je velice chytrá a zvláště na jazyky a chtěla dona Pedra odsoudit, ale ve španělštině. Bohužel některé věty a slova nedokázala přeložit, a tím se zde vyskytl velký problém. Naštěstí věděla, že ve městě žije pan Láb, který španělsky umí. Ten se na ní po jedné návštěvě, kdy mu řekla, že by chtěla dokázat rozpoznat zlo a dobro, rozčílil a vyhodil. Ve své „oblasti“ se seznámila s Jarkem. po prvním setkání k sobě pocítili velkou nenávist, která se brzy změnila v porozumění a náklonnost. Jarek uznal Věřinu inteligenci a zajímavou osobnost. Když měl Věřin otec výročí, šli s babičkou na hřbitov a potkali tam pana Lába, babička u něj domluvila Věře další návštěvu. Na první návštěvě u pana Lába u něj Věra nechala dona Pedra a šla si pro něho. Pan Láb se k Věře nechoval zrovna nejlépe, a tak ho uhodila. On po té ráně omdlel a ona si myslela, že ho zabila. Utekla a schovala se na své místo, kam chodila s oběma míčky, kterému říkala oblast. Jarek ji stejně našel a ona mu vše řekla. Jarek se tedy šel podívat k panu Lábovi a zjistil, že je v pořádku. Jarek Věře oznámil, že odjíždí a až vystuduje školu a půjde na vojnu tak potom si ji chce vzít.

Můj názor: Knížka se četla poměrně dobře. Nejvíce se mi zde líbily popisy Věrčiných pocitů. Zajímavý byl také konec. Knížka je krátká a tak jí máte hned přečtenou. Určitě si ji přečtěte.