Povinná školní četba

Hlubinovi spolužáci připravují večírek, na kterém by se všichni sešli, a kde by si mohli zavzpomínat na svá studentská léta. Paní Hlubinová se snaží tuto událost před svým manželem zatajit. Obává se totiž, že by se její manžel styděl za to, že je jen obyčejným obchodníkem, když to jeho spolužáci dotáhli mnohem dál. Pan Hlubina byl kdysi premiant třídy a měl vyšší cíle než se stát pouhým obchodníkem. Žena přikládá velký díl viny také sobě. Do plánu paní Hlubinové je zasvěcena i dcera Slávka.Jednoho dne, když je Slávka sama doma, přijde na návštěvu za tatínkem jeho spolužák Josef Roškot se svým synem Villym. Slávka jim namluví, že otec je duševně chorý, a proto ať mu raději nepřipomínají minulost. Do pokoje vejdou otec s matkou, Hlubina Roškota nepozná a ani Roškot se nepředstaví. Nakonec se ukáže, že Hlubina ví o připravovaném sjezdu abiturientů a vypraví se na něj i s manželkou. Chce jí veřejně poděkovat za život, který mu zařídila. Když je Slávka sama doma, přijde ji navštívit Vilík. Mezi nimi je věkový rozdíl sedmi let, přičemž Slávka je starší, ale věkový rozdíl jim nevadí. Celý večer sedí v pokoji, kde před lety bydleli jejich otcové, poslouchají hučící řeku, dívají se na měsíc, rozmlouvají spolu a čtou si z knihy „Měsíc nad řekou“, kterou napsal Slávčin otec. Když se staří vrátí, jsou nemile dotčeni, že vidí v takovou chvíli své děti pohromadě. Způsobí to mezi nimi chvilkové rozladění, ale Slávka přinese dýmku míru. Tutéž, z níž oba v mládí kouřívali, a když si jde trojice připít, rozloučí se Slávka s Vilíkem. Tímto rozchodem se Slávka definitivně loučí se svým mládím. A když se trojice starých vrátí a diví se, že už tu Vilík není, připojí se k nim Slávka jako čtvrtá.